Z historie

Následující řádky nemají ambici být vyčerpávajícím pojednáním o historii obce. Budou zmíněny především ty skutečnosti, které mohou být pro výběr heraldických figur do znaku obce inspirující.

O nejstarších dějinách obce přinášejí historické písemné prameny zprávy velice sporadické a dá se o nich uvažovat pouze teoreticky v souvislostech s poznatelnou historií jejího okolí. V žitavských letopisech (Analecta factorum Zitaviensium – vydáno tiskem v roce 1716 v Lipsku Carpzovem) je psáno o vsi jménem Hermannsdorff, která je totožná s Heřmanicemi na Frýdlantsku. Zápis není datován, ale jeho vročení je uváděno přibližně k roku 1375. Na tomto místě je nutné uvést poznámku k domněnce uvedené v materiálech užívaných obcí, cituji: „Tak dochází v roce 1375 k založení osady Heřmanice…“. Taková interpretace získaných dat je mimořádně nekritická a je nezbytné ji odmítnout (pravděpodobným zdrojem je publikace Antonín Profous, Místní jména v Čechách I, Praha 1954, s. 614).

Heřmanice jsou jistě starší než jejich domnělé založení v roce 1375. Frýdlantsko, jehož je ves Heřmanice součástí, bylo ve 13. století majetkem českého krále. Králova mocenská základna v té době byla v českém královském městě Žitavě. 7. února 1278 prodal král Přemysl Otakar II. Rudolfovi z Bibersteina za 800 hřiven stříbra do dědičného držení hrad Frýdlant se všemi právy a příslušenstvím. Potomci nabyvatele Rudolfa, či Rulka nebo i Rulíka z Bibersteina (Bieberstein) se zcela sžili s českým prostředím a v Českém království patřili k významným panským rodům s množstvím aliančních vztahů k předním šlechtickým rodinám v zemi. Ves Heřmanice mohla vzniknout přičiněním Bibrsteinů někdy po získání Frýdlantu a to tehdy běžným způsobem – kolonizací na základě empfyteutického práva. Frýdlantský urbář připomíná Heřmanice již v roce 1381. A znovu v roce 1409. Bibrstejnský frýdlantský urbář z uvedeného roku dokladuje, že panství Frýdlant bylo kompaktním celkem. Uvádí se zde řada vsí: Dolní a Horní Řasnice, Bulovka, Oldřichov v Hájích, Dětřichov, Dětřichovec, Mníšek, Hejnice, Jindřichovice pod Smrkem, Kunratice, Libverda, Ludvíkov pod Smrkem, Luh, Albrechtice, Větrov, Krásný Les, Višňová a také krom dalších Heřmanice. Na listu urbáře s číslem 16 (revers) je uvedeno, že ve vsi Heřmanicích měl Nytsche Wagener 3 pruty polí (cca 0, 7 ha), které obdržel do užívání od faráře (z Dětřichova?).

Bibersteinové drželi Frýdlantsko do roku 1551. Po téměř třech stoletích vymřela frýdlantská rodová větev Kryštofem z Bibersteina. Majetek se z části dostal do rukou krále a z části byl skupován šlechtou. Frýdlant koupil od české komory Melichar z Redernu. Ještě před tím Jindřich ze Schwanitz koupil od Jáchyma II. z Bibersteinu (+ 1544) Heřmanice a v jejich držení se připomíná v roce 1559. Ačkoliv Heřmanice dědili Jindřichovi potomci, přesto zde nevzniklo šlechtické sídlo. Snad byl jimi obýván nějaký výstavnější dům – například při poplužním dvoře, či při zdejší rychtě. Po Jindřichově smrti byl jeho majetek rozdělen mezi dědící syny na tři shodné díly. Prvorozený Bedřich prodal svůj díl na Heřmanicích bratru Mikuláši (Nikol). Později se Fridrich připomíná v držení vsi Habartice. Mikuláš sloužil novým vlastníkům panství pánům z Redernu jako hejtman a tak se spíše zdržoval na hradě Frýdlantu. Mikuláš ze Schwanitz pravděpodobně neměl dědice, protože v roce 1591 prodal svůj díl lenního statku Heřmanice (2/3) Janovi (+ př. 1595), nejmladšímu z bratrů Schwanitzů. Jemu Melchior z Redernu jako držitel panství Frýdlant potvrdil držení lenního statku Heřmanice. Když Jan zemřel, ujal se statku jeho bratr Mikuláš. Ten spravoval majetek ve prospěch Janových synů Karla a Jana Jiřího. Jan Jiří snad brzy zemřel a Heřmanice nakonec dědil Karel, který se v držení vsi připomíná v roce 1620. Pobělohorské konfiskace se Schwanitzů nedotkly. Po skončení třicetileté války se jako vlastníci Heřmanic připomínají Karlovi synové Kryštof Fridrich (+ 1668) a Jan Jindřich (1668 ještě žil) .

Redernům byl majetek konfiskován v roce 1621 za účast ve stavovském povstání. Albrecht z Valdštejna vlastnil Frýdlant od roku 1622 do jeho zavraždění v Chebu v roce 1634. Pak jej získal Matyáš hrabě Gallas. Jeho potomci, rod Clam-Gallasů, byli držiteli panství až do roku 1945.

Bratrům ze Schwanitz, držitelům statku Heřmanice, potvrdil František Ferdinand hrabě Gallas v roce 1650 držení léna. Kryštof Fridrich byl ve službách hrabat z Colloreda jako stájník. Jeho bratr Jan Jindřich zřejmě sídlil přímo v Heřmanicích, protože v listině z roku 1650 se podepsal jako „Hans Heinrich von Schwanitz, auf dem Vorbrig im Dorfe Hermsdorf“ – „Jan Jindřich ze Schwanitz, na forberku ve vsi Heřmanice“ – forberkem byl nazýván například svobodný statek. Jan Jindřich zřejmě někdy po té postoupil svá práva k Heřmanicím bratrovi, protože potvrzení léna v Heřmanicích obdržel v roce 1663 od Antonína Pankráce hraběte z Gallasu již jen Kryštof Fridrich ze Schwanitz. Když Kryštof Fridrich v roce 1668 zemřel, připadlo heřmanické léno zpět k frýdlantskému panství. V roce 1673 prodal Antonín Pankrác Gallas za 2000 zlatých rýnských statek Heřmanice s platy a služebními povinnostmi šesti příslušných zahradníků, lovem na nízkou i vysokou zvěř, horní a dolní rychtou, se sladovnou a pivovarem Ferdinandovi z Roerichu, který byl gallasovským hofmistrem, vykonával v letech 1668 – 1675 úřad frýdlantského hejtmana. V roce 1678 prodal Ferdinand z Roerichu statek Heřmanice se svým domem ve Frýdlantu a dalšími jednotlivými pozemky tamtéž hraběti Františkovi Ferdinandovi z Galllasu. Od té doby byly Heřmanice již trvalou součástí frýdlantského panství bez lenních vztahů. Po smrti posledního Gallase Filipa Josefa (+ 1757) dědil statky jeho synovec Kristián Filip hrabě Clam, který spojil své jméno se jménem vymřelého rodu. Clam-Gallasové byli vrchností v Heřmanicích až do konce patrimoniální (vrchnostenské) správy, kterou v roce 1850 nahradila správa státní zřízením okresních a obecních úřadů. Vlastníky velkostatku Frýdlant byli Clam-Gallasové až do roku 1945.

Dle informace Státního okresního archivu v Liberci užívala obec v minulosti razítko se symbolem vah s konstatováním, že symboly spravedlnosti (váhy, či alegorická postava) se vyskytují na razítkách většiny obcí do roku 1938. Toto konstatování lze doložit na mnoha místech v Čechách (např. Lipová, Černé Voděrady, Stod, Křinec, Žehušice – např. v okolí Drážďan, které kdysi byly samostatnými obcemi, byly užívány pečetě a razítka se stejnou symbolikou – 10 obcí ze 66 užívalo alegorické postavy Spravedlnosti).

V dávných dobách obec neměla žádnou školu. Od roku 1730 se vyučovalo pravidelně v soukromých domech. Od roku 1808 se učilo v čp. 39 – stará škola až do roku 1902. Tento dům původně patřil učiteli Gählerovi a po jeho smrti 1863 byl obcí vykoupen. V roce 1900 se obecní radní usnesli, že dosavadní škola nestačí. Vybudovala se proto nová škola dvoutřídní, kde bylo zahájeno vyučování v roce 1903.

V roce 1900 – 1903 byla vybudována textilní továrna (v místě dnešního Výcvikového zařízení služební kynologie), která měla 80 zaměstnanců. V témže roce 1900 byla vybudována úzkokolejná trať Frýdlant – Heřmanice – Žitava s vlečkou k továrně a s velkým nádražím a sklady. Továrna byla v roce 1936 zrušena a po té zbourána.

Počet obyvatel:

• rok 1869: 1313
• rok 1900: 1308
• rok 1930: 1125

Tento stav se udržoval až do roku 1945, kdy bylo vysídleno německé obyvatelstvo.

Přehled obyvatel v letech 1934 – 1945:

• Heřmanice 127 domů: 654 obyvatel
• Kristiánov 73 domů: 395 obyvatel
• Vysoký 31 domů: 150 obyvatel

Mezi válkami v době 1. republiky 1918 – 1938 žilo v obci převážně německé obyvatelstvo, z Čechů zde byli jen finanční stráž, železničáři a pošťáci. Obyvatelé pracovali hlavně v zemědělství, kamenolomu, krajkárně a jako drobní živnostníci. Byli zde tito řemeslníci: kolář, truhlář, řezník, uhlíř, sekerník, zahradník, 3 holiči, 2 sedláři, 3 pekaři a 1 kovář.

Na toku Olešky byly dvě vodní turbíny, a to u čp. 9 (bývalý Severodrup) a čp. 55 (dnes rodinný domek), jedna transmise u čp. 7 (dnes firma Spiderglass), jeden vodní automatický mlýn u čp. 37 - dodnes zde stojí jeho zbytky, jedna vodní pila u čp. 46 (dnes rodinný domek) - dodnes zde stojí její zbytky.

Bylo tu 5 hospod, z toho jedna zájezdní, pila, 3 prodejny potravin, prodejna Elektro, tělocvična, dvoutřídní škola, pošta. V Kristiánově byla 1 škola, 4 hospody, 1 obchod, 1 truhlář a 1 malíř pokojů. Na Vysoké byly 2 hospody , 1 obchod a 1 pokrývač.

Žilo se zde bohatým kulturním životek i díky malému pohraničnímu styku s blízkým Saskem – dnešní Bogatynia (dříve Reichenau) a Žitava. Tak se zde vcelku spokojeně žilo bez národnostních třenic až do nástupu Hitlera roku 1933. Poté začínají národnostní a politické půtky. Toto vše vyvrcholilo 22. září 1938, kdy byl v Heřmanicích zastřelen učitel české školy ve Frýdlantě Otakar Kodeš.

Po podepsání mnichovského diktátu 30. 9. 1938 bylo toto území připojeno k německé říši a řada českých občanů musela opustit pohraničí a svoje domovy.

Po prohrané válce Německa v roce 1945 je původní německé obyvatelstvo vysídleno do Německa a do pohraničí přicházejí dosidlovat Češi, Slováci a další. Také do Heřmanic přichází hodně převážně mladých lidí, kteří chtějí v pohraničí začít nový život. Obyvatel přibývá, avšak největší poválečný počet je v roce 1950, žije zde 454 obyvatel.

V obci působí škola, střídavě se také vyučuje ve škole v Kristiánově (nedostatek učitelů). Funguje tu dětský útulek, knihovna, hřiště na kopanou, tělocvična Sokola a hřiště na sportovní hry. Dále zde byla pošta, pila, mlýn, krajkárna, kamenolom, 2 obchody, 2 pekaři (Šubrt, Kalenský), řezník, obuvník, truhlář, kovář, zahradník a také 2 hospody.

Svoji činnost zde rozvíjí Osvětová beseda s Kulturním domem a kinem. Hraje se tu ochotnické divadlo a je zde kulturní a společenský život na dobré úrovni.

Avšak také poválečné nadšení začíná opadat, ruší se vlak roku 1947, nahrazuje jej autobus a v neděli se muselo jedině pěšky. Odcházejí železničáři, celníci a další občané, kteří jdou za lepším. Místní občané pracují převážně v zemědělství, později od roku 1954 v JZD a od roku 1961 ve Státním statku. Dále v kamenolomu, krajkárně a v Totexu Dětřichov. Obec pomalu upadá, ničí se domy. Provedla se demolice domů vojskem v roce 1958, bylo zlikvidováno 110 objektů. Některé domky se opravily pro akci dosidlování pohraničí. Tak do Heřmanic přibylo několik dalších rodin, které se zde pak trvale usídlily.

V roce 1957 byl obnoven provoz na železniční úzkorozchodné trati. Byly dodány nové lokomotivy a pohodlné vagóny, avšak naše radost netrvala dlouho. ČSD zanedbávala údržbu tratě. Provoz byl několikrát přerušen až 13. 1. 1976 byl provoz ukončen a nahrazen autobusovou dopravou.

V roce 1973 byla zrušena škola, později školka a děti začaly dojíždět do Dětřichova, kde byla provedena modernizace a přístavba školy a školky.

Také neštěstím se naše obec nevyhnula. Při požáru zemědělské usedlosti u pana Štefana uhořel syn majitele. Největším neštěstím, které se zde stalo 18. 2. 1970 byl předčasný výbuch při odstřelu v místním kamenolomu. Zahynuli zde 3 naši spoluobčané:  Walter Colachia ve věku 58 let, Josef Vršovský ve věku 35 let a Karel Zachariáš ve věku 42 let. Další požár byl v roce 1980 u manželů Petrových, kde shořel rodinný domek a vyhoření stodoly a střechy u pana Funkeho roku 1974.

V roce 1977 byla dokončena výstavba prodejny potravin pro Jednotu Liberec, nyní prodejna patří obci.

Po celou dobu zde pracovaly organizace hlavně s mládeží např. ČSČK, Sokol, DV Jednoty, ČSPO, OB.

Současná obec Heřmanice je tvořena třemi částmi - Heřmanice, Kristiánov a Vysoká. Ty v minulosti byly samostatnými obcemi, ale v roce 1952 byly spojeny do jednoho správního celku s Místním národním výborem v Heřmanicích. Po osmi letech byl místní národní výbor zrušen a obec připadla pod Dětřichov a v roce 1986 pod Frýdlant. V obci působil Občanský výbor pod vedením pana Švorce, poté pana Mužáka a pana Reinhardta.

Po politických změnách v listopadu 1989 bylo vyhlášeno referendum, na jehož základě se obec opět osamostatnila. Ve volbách 24. 11. 1990 bylo zvoleno zastupitelstvo obce a prvním starostou se stal pan Karel Reinhardt. V této době zde žilo 182 stálých obyvatel. Ve druhém volebním období byl 18. 11. 1994 znovu zvolen starostou pan Karel Reinhardt,  ve třetím volebním období byla13. 11. 1998 zvolena starostkou paní Helena Hoffmannová. Od listopadu 2002 je starostou obce pan Vladimír Stříbrný.

Generálnímu ředitelství cel Praha byla v obci postavena budova celnice, která v současnosti slouží jako výcvikové středisko služební kynologie, specializující se na výcvik služebních psů pro vyhledávání drog. V roce 2005 prostřednictvím Světové celní organizace WCO získalo statut Evropského kynologického výcvikového centra pod záštitou WCO, na výcvik sem jezdí psovodi z celého světa.

1. 2. 1997 byla přírodní památkou vyhlášena „Kodešova skála“. Kodešovou skálou se nazývá zachovalý skalní masiv, tvořený čedičovou horninou. Na stěně, obnažené lomovou činností, je dobře znatelná sloupcovitá odlučnost. Sloupky jsou uspořádány do vějíře. Jméno má po učiteli české školy ve Frýdlantu Otakarovi Kodešovi, který zde byl v září 1938 zastřelen příslušníkem sudetoněmeckého oddílu.

Během „samostatnosti obce“ se podařilo vybudovat veřejný vodovod, opravila se budova obecního úřadu, průběžně se provádějí opravy na obecním domě s 5 bytovými jednotkami, upravují se veřejná prostranství, vysazuje se zeleň. Byla provedena generální oprava veřejného osvětlení a místního rozhlasu. Průběžně se také opravují obecní cesty.

Probíhá také rekonstrukce kulturního domu - v prostorách kina, kde bylo v polovině roku 1993 ukončeno promítání filmů se počítá se vybudováním restaurace a v patře kulturního domu se zřídí ubytovna. Proběhla také rekonstrukce tanečního sálu.

V budově kulturního domu obec v roce 2003 vybudovala malou Hospůdku u Kodešovy skály, v kulturním domě, ale i pod širákem pořádá obec pravidelné taneční zábavy. Již tradicí se staly Valentýnská zábava a Velikonoční pyžamová tancovačka.

V budově obecního úřadu je nově opravená tělocvična, je zde také zázemí pro společenský klub SPOK, zde se pravidelně scházejí děti i dospělí. V přízemí budovy se nachází místní knihovna, která v roce 2004 získala ocenění v krajském kole soutěže Vesnice roku. Knihovna je zapojena do projektu Internetizace knihoven a provozuje veřejný internet zdarma.

V roce 2003 se po 45 letech znovu zprovoznil místní hřbitov, obec zde plánuje výstavbu rozlučkové kaple.

V obci se pořádají různé kulturní akce, např. vítání občánků, vynášení Morany, zdobení velikonoční břízy, stavění máje a pálení čarodějnic, kácení máje, den dětí, karneval pro děti, mikulášská besídka, stavění vánočního stromu se zpěvem koled, adventní koncert atd. Pro děti se organizuje mnoho zábavných akcí, kterých se účastní i děti z dětského domova ve Frýdlantě a také z Jedličkova ústavu v Liberci. Pořádáme také několikrát do roka zájezdy do divadla v Liberci i Prahy. Při financování akcí nám vydatně pomáhají sponzoři, hlavně místní podnikatelé. Některé tyto akce se pořádají ve spolupráci s místním sborem dobrovolných hasičů, který také naši obec výborně reprezentuje v různých hasičských soutěžích. V roce 2005 oslavil Sbor dobrovolných hasičů Heřmanice 125. výročí od jejich vzniku a při této příležitosti mu byl předán slavností prapor.

V obci působí různé soukromé firmy, např. sklárna s největší elektrickou pecí v republice, kde majitel každoročně pořádá Vánoční sklářské trhy, dále provozovna zpracovávající PVC fólie a karton, autodoprava, živnostníci v oboru stavebnictví nebo také smíšená prodejna.

Naše obec se v roce 2004 poprvé zúčastnila soutěže Vesnice roku, kde v krajském kole získala ocenění za nejlepší knihovnu a v celostátním kole bílou stuhu za činnost mládeže. V roce 2005 obec získala v soutěži Vesnice roku krajskou cenu Skokan roku 2005 za největší pokrok od minulé soutěže. V roce 2006 se naší obci podařilo zvítězit v krajském kole soutěže Vesnice roku a v kole celostátním se naše obce umístila na krásném 3. místě. V tomto roce jsme také získali cenu veřejnosti v soutěži o nejlepší webové stránky Zlatý erb.

Od roku 2005 se také naše obec může pyšnit vlastním obecním znakem a vlajkou. Rovněž se podařilo zřídit oficiální webové stránky obce. V roce 2006 jsme slavnostně otevřeli Park U Netřesku, kde je umístěna informační tabule obce a také dřevěná zvonička.

Naše obec láká turisty na tyto zajímavosti :

Kodešova skála, Špičák, Skalka pod Špičákem - skalní masiv, tvořený čedičovou horninou, které utvářejí tzv. varhany

čedičový lom - na stěnách, obnažených lomovou činností, je dobře znatelná sloupcovitá odlučnost, sloupky jsou uspořádány do vějíře. Zde se také nachází množství chráněných rostlin a živočichů. Lom je částečně zatopený.

Spiderglass Novotný - místní soukromá sklárna, ve které se zabývají zpracováním tabulového skla, vyrábějí se zde různé vázy, mísy, plastiky na zeď, stoly, vitrýny, šperky a další originální výrobky.

hrázděné domy - v obci se nachází několik hrázděných domů, postavených v tzv. hornolužickém stylu

turistické stezky a cyklostezky - např. Pašerácká stezka

Hospůdka u Kodešovy skály - dva druhy piva, víno, nealko, heřmanické speciality slané i sladké

Jelikož se v obci zdárně rozvíjí turistický ruch, má obec v současné době rozpracovaný projekt na vybudování ubytovny a restaurace s vývařovnou.

Obec Heřmanice spolu s obcemi Kunratice a Dětřichov a městem Frýdlant mají záměr vybudovat cyklostezku po zrušené úzkokolejné trati Frýdlant - Heřmanice. V jejich zájmu je také znovuzprovoznění alespoň jednoho úseku historické dráhy.